Ráno u Grossglockneru

Jsme na místě. První panorama v sedle cestou ke Grossglockneru se nám otevřelo ze zajetí mraků chvíli před rozbřeskem. Jemně mží, kolem se valí chomáče mlhy, pak se otevře nebe a snídáme za svitu měsíce. Lehounce nasvítil okolní hřebeny, pere se s mraky i mlhou o každý vrchol. Orion vesele přihlíží dramatu na zemi a já se chopila příležitosti zachytit ten noční souboj na obloze.

Mlha zcela pohltila okolní krajinu, napjatě čekám, jak to dopadne. Pak se otevřela skulinka a začala královská hra světel a barev.

Nebe se postupně zalilo odstíny rudé, pak oranžová zvítězila na pár minut a žezlo nakonec převzala zlatá. Téměř jsem nedýchala, co bude dál?

Údolí se také zbarvilo do odstínů nebe.

Mlha si rychle zajmula celé údolí a dere se nahoru i do sedla, rychle fotím, každou chvíli to bude tady a zůstanu v mlze. Najednou se vše kolem zatáhlo a jsem uvězněná.

Naštěstí za pár minut je situace zcela jiná a slunce vítězí.

Den je již v plné síle, údolí se plní mlhou a konečně vidím, co jsem vnoci během jízdy v mlze ani netušila, klikatý had vyřezal do strmých svahů divokou cestu. Nádhera.

Údolí je najednou plné mraků, přes hřebeny se valí nové a nové mraky.

Na vrchol přijíždí další, přišli si ukrást ty krásné okamžiky probuzení dne, vyjet nahoru na motorce je asi pěkný adrenalin.

Ještě poslední pohled na cestu dolů a vyrážím domů. Grossglockner zůstal po celý den zahalen v mracích, tuším, že tam budu muset ještě jednou ....