ISLAND, země sopek a vody.

Island. Drsná země sopek, vody, barev i tajemných tvarů. Na každém kroku nám nabízí neuvěřitelné pohledy na krajinu, která místy připomíná měsíční povrch, chvílemi máme pocit, že jsme uprostřed aktivní sopky, která jen před chvíli vychrlila jazyky lávy, po kterých jdeme. Drsnost krajiny je tak hmatatelná, až mám pocit, že jsem se octla na jiné planetě. Planetě snů.

Jökulsarlón, ledovcové jezero pod ledovcem Vatnajökul, ledovcové kry odtud putují do moře.

Projížďka na obojživelném vozidle je skutečně zážitek, pomalu proplouváme mezi ledovými krami a doprovází nás všude přítommní ptáci. Odpoledne vplouvají z moře do jezera 2 tuleni, nu, co říct, to snad ani nemůže být pravda. Hrají si mezi krami, je obtížné sledovat jejich pohyb.

LANDMANNAHELLER, krajina Duhových hor, nás zláka k krátkému treku a výstupu na sopku. Počasí je k nám velice štědré a po rozplynutí ranní oblačnosti se postupně vyjasňuje a my máme Duhové hory jako na dlani. Vrcholky jsou ještě pocukrované čerstvým sněhem a kdosi vybarvil dohuvými barvami okolní kopečky.

Cesta k Duhovým horám nás vedla nádherným údolím, vystlaným lávovým polem, něžně zbarveným do čerstvé zeleně mechu a trávy. Červená hora v pozadí je sopka, kterou jsme nakonec zdolali, cesta vedla rozervaným lávovým polem.

Abychom si Island vychutnali co nejvíce, máme v plánu navštívit i nejvýraznější geologickou oblast na Islandu, oblast Öskjuvatn, calderu Askja. Divokou krajinou skal a černého sopečného písku projíždíme desítky kilometrů, brodíme několik ledovcových řek, které během dne mění výšku své hladiny a brodění se místy stává docela adrenalinový zážitek. Také auto na této cestě získává drobné šrámy.

Kráter sopky ASKJA vznikl během velké erupce v roce 1875, což je tedy skutečně před chvílí, modré jezero kráteru Víti má teplotu vody 30°stupňů a láká ke koupeli, ovšem čerstvě napadlý sníh na písečném podkladu je velice kluzký a nedává šanci k vulkanické laguně sestoupit. GALERIE fotografií z cesty na ASKJU je ZDE.

VODOPÁDY ISLANDU. Je všeobecně známo, že je Island protkán vodopády. Ano, je to pravda. První setkání s obřím vodopádem nám vyrazil dech. Vodopád DETTIFOSS na řece Jökulsá á Fjöllum, 100 metrů široký, padající do hloubky 45 metrů, nás ohluší, omámí nás dvojitá duha, která nás vítá a mění se podle intenzity slunce. Nádhera!

HAFRAGILSFOSS - další vodopád na řece Jökulsá á Fjöllum protéká obrovským kaňonem Jökulságljúfur canyon, padá z výšky 29 metrů a je široký asi 91 metrů. Z ptačí perspektivy je to přímo nebeská podívaná. Sestoupit dolů se nám i přes velkou snahu nepodařilo.

SELFOSS, první z trojice vodopádů na ledovcové řece Jökulsá á Fjöllum, hřmí už z dálky, mléčná ledovcová voda vytéká z ledovce Vatnajökull.

SEJALANDSFOSS, vodopád, který si můžete prohlédnout i za vodní oponou, opět úchvatný zážitek. Slunce pomalu zapadá a voda se proměnila do zlaté stěny. Doufám, že to moje fototechnika vydrží.

SKÓGAFOSS, duhou obejmutý vodopád, který chrlí vodu z hrany a slunce nám pěkně zbarvilo vodní tříšť do duhových barev.

FOSS A SIDU, obrovský dvojitý vodopád, který se dopadá na skály ze 100 metrů.

V Húsaviku poprvé ochutnáváme místní "fisch chips" a kolem nás předvádí letové kreace hejno Fulmarů, kteří samozřejmě čekají na svůj příděl hranolků. Ano, dočkali se.

HUMPBACK WHALE - Keporkak, obrovská velryba, kterou potkáváme asi po hodinové plavbě na moři, nám předvádí nádhernou podívanou. Tato velryba je skutečně velká, měří cca 17 metrů a váží kolem 35 tun. Naše loď je vedle ní jen malou bárkou.

Písečné duny černého písku porostlé zelenou trávou, takovou scenérii potkáváme na severu ISLANDU a zůstáváme beze slov. Kdo to nadizajnoval?

Koně, všude na Islandu potkáte koně, jsou přítulní a rádi pózují i na focení.

The Great Geysir, velký Gejzír je v současné době málo aktivní a chrlí jen jednou do roka, vedlejší gejzír Strokkur je mnohem menší, dosahuje cca 30 metrů, zato představení pořádá každých 5-10 minut. Nejdříve vybublá z díry obrovská modrá vodní bublina, která bouchne a pak následuje několik menších gejzíru. Občas zasáhne i přihlížející...

WESTMANNAEYJAR - malý ostrov u jižního Islandu je znám také jako Pompeje severu, v roce 1973 tu vybouchla sopka ELDHEIMAR, na jejímž vrcholu zrovna stojím. Pohřbila krásné městečko HEIMAEY, asi 400 domů, obyvatelé stihli před erupcí evakuovat. 

Poslední noc nám Island nabídl nevídanou podívanou, polární záře rozehrála své noční divadlo. Začlo to kolem půlnoci a ve 3 ráno jsme naprosto promrzlí, ale šťastní, zalezli do mrazivého lože, ve stanu bylo kolem -5 a já se spacákem do +2 protrpěla další noc.                                 

GALERII ISLAND postupně doplním.