ZOO Dvůr Králové

ZOO Dvůr Králové jsem navštívila 17.9.2010. Oživila jsem si vzpomínky z dětství, kdy jsem snila o dobrodružných výletech mezi divoká zvířata. V ZOO Dvůr Králové na mne čekala tajuplná Afrika, aniž bych musela cestovat přes devatero hor a devatero řek. Postupně jsme si prošla venkovní expozice, nasedla na Safari, které mne trochu zklamalo, nakonec jsem si ve večerním sluníčku dosyta užila hry se světlem v nádherné voliéře ptáků. GALERIE

  

IBIS RUDÝ

Ibisi jsou ptáci střední velikosti s delšíma nohama, dlouhým krkem a dlouhým zobákem zahnutým dolů; křídla jsou široká a dlouhá, ocas krátký. Jejich let je rychlý s krkem nataženým vpřed. Ibis rudý je považován za nejkrásnějšího z ibisů, dospělý pták má sytě rudou barvu. Ibis rudý upřednostňuje život na pobřeží a v mangrovových porostech. Hnízdí v početných koloniích v teplých oblastech všech kontinentů. Ve vodním prostředí jsou potravou korýši, měkkýši, vodní hmyz, ryby a žáby. 
V období hnízdění se v mokřadech severních oblastí Jižní Ameriky shromažďují desetitisíce párů ibisů rudých. Kromě typické červené formy v populaci najdeme i jedince zcela bílé (5 % zastoupení), kteří ovšem tvoří s červenými smíšené páry. GALERIE

NOSOROŽEC TUPONOSÝ

Nosorožec tuponosý Ceratotheruim simum cottoni  je severní formou nosorožce - je také nazýván bílým či širokohubým. Nosorožci patří mezi řád lichokopytníků a dožívají se až 50 let. Žijí na travnatých savanách, kde také většinou spásají stepní trávy. Mají k tomu přizpůsobený horní široký pysk. Samci žijí samostatně, samice s mláďaty vytváří rodinné skupiny. Ve volné přírodě je již takřka vyhuben - v roce 2003 žilo volně už jen posledních 20 jedinců v národním parku Garamba v Demokratické republice Kongo.
Dnes jim hrozí totální vyhubení nejen kvůli obrovskému úbytku přirozeného životního prostředí, ale především kvůli pytláctví. Důvodem pytláctví je poptávka po nosorožčím rohu, který je ve východoasijských zemích využíván jako součást tradiční medicíny a v arabských zemích je symbolem vysokého sociálního postavení. Rozmnožují se po 16 měsících březosti, kdy rodí mládě vážící od 35-60 kilogramů. Nosorožci milují bahnění - zbavují se při něm nežádoucích parazitů a také se bahnem ochlazují. GALERIE

VELBLOUD

ŽIRAFA

ZEBRA BEZHŘÍVÁ

Zebra bezhřívá Equus burchelii borensis.Žije v některých oblastech Ugandy a je poddruhem zebry stepní. Zebra bezhřívá Equus burchelii borensis po dosažení 3 let věku ztrácí většinu hřívy, mláďata se ale s hřívou rodí. Výrazné je na ní také to, že má na hlavě a krku pruhy sytě tmavé. Mají rády savanu a to zejména travnatou a stromovou. Má ráda ty druhy trávy, kterými jiné druhy zeber opovrhují.
Žijí ve stádech čítajících 5-10 jedinců. Jsou jimi jeden samec a několik samic s mláďaty. Zajímavé určitě je, že se ve volné přírodě dožívají většinou deseti let, ale v zoologických zahradách není výjimkou věk i 40 let.  GALERIE

TYGR USURIJSKÝ

Tygr ussurijský (mandžuský či sibiřský). Panthera tigris altaica je v naší době největší kočkovitou šelmou. Patří k největším tygrům vůbec - je velmi robustní a jeho zvláštností je, že má v zimě krásnou velmi dlouhou hustou srst a hustější je i srst na ocasu. Ale na rozdíl od jiných druhů není tak výrazně barevný.
Ještě v polovině minulého století žil na celém území Koreje, v celém povodí řeky Amur a Ussuri, v Malém a Velkém Chinganu. V současné době je jeho stav v zajetí vyšší, než ve volné přírodě. Tam žije již jen na Dálném východě (Mandžusko a část Sibiře). Ve volné přírodě se živí jeleny, divokými prasaty, losy a někdy napadle i mladého mědvěda. Když má o potravu nouzi, nepohrdne drobnými savci, rybami a dokonce i lesními plody. V době páření se samec velmi hlasitě ozývá. Po asi 110 dní trvající březosti se rodí nejčastěji 4 mláďata. GALERIE

SURIKATY

Surikata, Suricata suricata je malé roztomilé stvoření asi 50 cm dlouhé, patřící do čeledi cibetkovitých. V zoologických zahradách jsou velmi často chovány a dožívají se poměrně dlouhého věku (13 let). Mají silné drápy a jsou velmi hrabaví. Proto se jim také říká hrabačky. Surikata žije na suchých místech v savanách, pouštích a polopouštích. Nejhojnější je v Jižní Africe. Dokáže se velmi rychle pohybovat a má výborný zrak. Díky tomu dokáže zpozorovat "nepřítele" včas a pak se ukryje do své nory. Její pochyb je ale složen z drobných přískoků. Dokáže dokonce vylézt na nízké stromy a keře. Když se řekne surikata - každý si ji určitě vybaví díky "panáčkování".
Je to velmi společenské zvířátko, které žije v koloniích 10-30 jedinců, což jsou dvě až tři rodinky s potomky. Nejvíce času tráví lenošením - vyhříváním se na sluníčku a povalováním se na vyhřátých kamenech. Na zádech má osm až deset příčných pruhů. Živí se hmyzem, pavouky, drobnými obratlovci, ptačími vejci, ale nepohrdnou ani sladkým ovocem nebo šťavnatou hlízou. GALERIE

 GALERIE